Jednolibrová bankovka

Jednolibrová bankovka

 

Tři hodiny po sobotním svítání se se celým, vpravdě několik mil dlouhým údolím Jamestownu, hlavního města Svaté Heleny, ostrova vzdáleného 1300 námořních mil od nejbližšího kontinentu, jednoho z nejodlehlejších míst na zemi, a nedaleké doliny, kde nalezl poslední útočiště někdejší generál a dvojnásobný císař Napoleon, zahřměl necelých deset vteřin trvající signál lodní píšťaly vycházející z měděné trubky na vrchu velínu královské poštovní lodi RMS Saint Helena, který však všem v doslechu rezonoval in auris internas po celou dobrou minutu. Hlavní město již potolikráté dokázalo působit zároveň neposedným dojmem, kdy lidé kmitají sem a tam s cílem zajistit víkendové nákupy, a pocitem vyprázdnění a nadešlého klidu, který rozhodně nekorespondoval s ruchem, který v ulicích panoval.

 

A tak jsem z jakési podivné úcty k přírodě minul mrtvolu ptáka, která ležela uprostřed silnice v horní částí Jamestownu, a o čtyři dny později jsem se rozčiloval, že tam ještě pořád ten blbej, červama prolezlej opeřenec leží. Evidentně se tu mrtvoly přejetých zvířat přenechávají imaginárním mrchožroutům. Asi je to dobře, protože všudypřítomní příslušníci nepůvodního druhu majna indická (indian mynah), zavlečeného sem koncem 19. století, jsou natolik blbí, že se ani nenamáhají ani vzlétnout, když se blíží auto. Ne, přecházejí ulici (!) a s hrčícím zvukem na blízku maximálně přidají do kroku s malým, ještě zeleným mangem v zobáku. Alespoň v sobě mají jistou eleganci, jsou sice vedeni jako škůdci, udržují nicméně stavy holubů, těch více evropsky vypadajících okřídlených krys, v rozumné mezi. Největší randál dělají majny při západu slunce, posledních třicet minut slunečního svitu připomíná pobyt v (středoevropské) zoologické zahradě. Škoda že Punťa žere jen hmyz, hned bych mu dal pár úkolů hodných samotného Harryho Pottera!

 

Blíží se půlnoc a za pár minut započne čtvrtek, můj poslední celý den na ostrově. Naštěstí je zde i vyřizování nezbytných povinností příjemnější než jinde v civilizaci. Jel jsem dnes odevzdat půjčené auto. Ke garáži z vlněných plechů, plné rezavějících vraků, stojící na samé hraně útesu ohraňujícího osídlení Half Tree Hollow, se přiřítil majitel s ležéřním dvacetiminutovým zpožděním. Auto si prý můžu ještě dva dny nechat, v pátek ho mám nechat stát u přístavu, klíčky klidně v zapalování, on se pro něj někdy staví. Za nocleh jsem zaplatil již v prvních dnech zde, a Audrey se opětovně cítila téměř uraženě, když jsem si od ní bral vyžehlené a vyprané košile, spárované ponožky (až na jednu, i tady je pračky žerou!) a zeptal se, co jsem dlužen. Poznamenala, že jedna z košil se začíná párat, tak jsem ji ubezpečil, že jí doma svěřím do péče babičky, kterou mi Audrey svou starostlivostí a fyzickému věku odporující radostí k životu zářící připomíná. Vzhledem k tomu, že tohle čte i moje moderní technikou opovrhující babička, snad mi odpustí toto malé avízo a nadcházející prosbu o ty krásné pozornosti, které si navzájem poskytují prarodiče a vnoučata.

 

Páteří ekonomiky (soběstačnosti) Svaté Heleny by dle expertů Koruny mělo být zemědělství a rybolov. Protože se ve zdejších vodách dá ulovit jen tuňák, tuňák a tuňák, prvotní předpoklad se nedaří naplnit. Co se týče zemědělství, přestože posledních pár dní prší denně (uschnete do pěti minut po dešti), poslední skutečné srážky, které by naplnily napajedla a rezervoáry vody, zde byly v září 2014. Pokud nejste v údolí Jamestownu nebo v úrodných zelených pláních ve středu ostrova, z kohoutku teče hnědá břečka (chlorovaná, ne že ne). Ale v té si nikdo prát prádlo nebude. Natož tu vodu pít. Nemluvě vůbec o tom dávat ji zvířatům, nebo nedej b-že zalévat s ní. Kvůli chlóru by všechny kytky chcíply.

 

Chodit a jezdit po ostrově je občas jako býti v oživlé pohádce. Jsou tu údolí s názvy Fairyland, Sandy Beach, Half Tree Hollow, Horse’s Head, High Hill. A tak jsem si přečetl jednu z vývěsek od SHG, nabízející pro evropské uchazeče jen mírně kvalifikovanou práci za plat v základní výší 45 000 liber per annum, řekl si, že se sem ještě vrátím, a konečně došel do muzea. A tam, v předposlední den mého pobytu tady, jsem konečně sehnal tu zatracenou jednolibrovou bankovku, a ani nemusel rozbít sklo vitríny! A nejen to, povzbuzen úspěchem mám v kapse i jednolibrové bankovky ze Skotska, Anglie, státu Jersey (!) a ostrova Guernsey (!!!). Plus pár obligatorních, nyní již téměř nudných bankovek padesátipencových.

 

One thought on “Jednolibrová bankovka

  1. Doufám, že bude ještě něco na úplný závěr úžasného pobytu na ostrově, početla jsem si a v duchu jsem to vše prožívala taky.Být mladá, už jsem tam aspoň na dovolené.
    Svou babičku jsi vystihl úplně přesně, jak ji znám, už hledá nitě na zašití košile, což bude následovat ihned po obejmutí svého vnoučka-cestovatele.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *