Včera v noci jsem zažil šok, když jsem zjistil, že v mém pokoji na stropě leží (visí?) velké ještěrkoidní zvíře. Asi gekon, nebo pavoukoidní leguán, nejsem si jist. Neztratil jsem však paniku, jak jsem si všiml, číhal na létající hmyz, takže nehrozilo, že mě ve spánku sežerere. Pobyt zde ve mně zřejmě probudil určitou symbiózu s přírodou, a tak jsem se hbitě chopil příruční svítilny a namířil ji na dvě obrovské tropické můry, které téměř vydávaly rány, když poletovaly po místnosti a co chvíli narážely přiblble do stěn. Plán byl jasný, proudem světla navést otravný hmyz až k mému novému přísavkovitému příteli, nakrmit ho, a zároveň se zbavit ošklivého hmyzu. Po první můře vystartoval a během pěti vteřin ji měl v puse. Bál jsem se, že ho nasytí a nepomůže mi s tou druhou, ale po chvíli gekon slupnul i tu. Ještě chvilku jsem si hrál s baterkou a přilákal mu do pusy tři komáry, až jsme z toho byli oba dva ospalí. Aneb, začátek jednoho přátelství.

 

 

Okolí města

Ve vedlejším pokoji bydlí manželský pár, který přijel na ostrov pátrat po své rodinně a nikdy neviděných příbuzných. Pán pochází ze Svaté Heleny, ale odjel jako velmi malý. Včera jsme ho a jeho choť jeli s Bertem vyzvednout (tedy, nabídl mi, že se můžu svézt a podívat se po ostrově) do vedlejšího údolí. Pán vyprávěl, že potkal svou tetu a dozvěděl se, že jeho otec ostrov narychlo opustil po té, co „přivedl jednu místní dívku do nesnází“. Zbytek ostrova je nesmírně velký, spousta strmých údolí, všude zeleň, subtropické polodžungle, pastviny. Dost se liší od hnědého, skalami obklopeného Jamestownu. Taky je všude asi o pět stupňů nižší teplota než v hlavním městě (teď je tu cca. 26 °C). Zároveň projížďka vysvětlila záhadu řezníka – chovají tu krávy, kozy a kuřata, takže tu čerstvé maso je. To ovšem neplatí o mléčných výrobcích, ekonomicky se nevyplatilo krávy chovat na dojení, tak se mléko a sýry dováží.

Na ostrově je nulová nezaměstnanost, dokonce spousta pracovní síly chybí. Nabídka zaměstnání je proto v každém třetím krámku (doslova), většinou shání kuchaře a manuální sílu. Žádnou poptávku po nedostudovaných judaistech či právnících jsem nezaznamenal, ale můžu se samozřejmě mýlit. Je tu totiž ohromné množství církví a denominací. Vedle anglikánů a katolíků ještě baptisti, adventisti, armáda spásy, církev novoapoštolská, jehovisti a bahá‘iisti.

 

Pondělní úkoly

Podařilo se mi sehnat auto, snad poslední k půjčení na ostrově. Je vrchol turistické sezóny, kdy probíhá jakýsi jachtařský závod z Cape Town na Svatou Helenu. Po městě se tak prohání spousta bílejch Jihoafričanů ve vestách a s plachtama kolem pasu. Upřímně doufám, že v sobotu všichni nasednou na loď a odjedou, nejsou moc společenští a neustále řeší jen yachting. Naneštěstí prý téměř nefouká vítr, a tak jich polovina zkejsla na moři a budou se do přístavu trousit ještě další týden. Pro zajímavost – když někdo dopluje mimo klasickou tropickou otevírací dobu celnice, musí zůstat na jachtě až do následujícího jitra. Zároveň jsem se dozvěděl (už nám to naznačovali na RMS Saint Helena), že ty oranžové záchranné kruhy primárně neslouží záchraně tonoucích, na to mají nevhodný tvar a velikost, ale hlavním účelem je viditelně na moři označit místo, kde byl naposledy tonoucí spatřen. Oranžové kolo je totiž lépe vidět než hlava a způli ponořená záchranná vesta. Taky jsem si pořídil telefonní kartu, naposledy jsem ji vlastnil asi před patnácti lety.

 

A jedno navnazení pro mé milé čtenáře – nejsem jediný Čech na ostrově (dokonce ani Evropan, je tu ještě jeden Němec a dva Francouzi, poddané britské Koruny v to nepočítaje)! Ta druhá osoba je tu dokonce usazena trvale. Ale o tom někdy příště.