Punťa

Když se mě lidi ptají, co dělám na Svaté Heleně a jak jsem se vůbec dozvěděl o její existenci, navyknul jsem si odpovídat, že chci vidět Jonatána. Na druhý pokus jsem ho dnes opravdu viděl. Místní vláda se zjevně řídí podobnou logikou jako pražský dopravní podnik, na vrcholu turistické sezóny se v Praze omezuje provoz a přepravní kapacita městské dopravy, tady se zas rekonstruují památky (a dostat se do nich je proto obtížné). Zavřený je hlavní kostel, Plantation House (sídlo guvernéra), zčásti první sídlo Napoleona Briars House, jeho druhé sídlo Longwood House je prakticky bez původního nábytku, páč se tyto měsíce restauruje v Paříži. Ale venkovní zahrady u Plantation House jsou naštěstí otevřené, a tak je možné vyrazit za želvama. Dřív k nim byl přístup úplně volný, teď je hlavní trávník před domem ohrazený nízkým plotem, aby měly trochu klidu. Včera byly v úmorném vedru kdesi zalezlé, ale dnes jsem si přivstal a všech pět jich viděl rozvalených zhruba uprostřed pozemku. Jonathan se pozná podle toho, že je největší a má bílé skvrny na packách. Vypadá opravdu vznešeně. Přivedlo mě to k myšlence, že želvy ninja nebyly vlastne Ninja Turtles, ale Ninja Tortoises, vždyť byly suchozemské, ne?

 

image037

 

Přijela loď z Ascensionu a kotví tu do zítřejšího večera, kdy odplouvá směr Cape Town. Zároveň je pátek, tj. párty den, takže je v Jamestownu asi třikrát tolik lidí co normálně. Ulicema města jezdí cisterny s benzínem, dodávky s jídlem, zbožím a dalšíma zásobama, co právě dorazily. Taky je to poslední možnost k odeslání pošty aspoň na další dva týdny.

 

Gekona v mém pokoji jsem pojmenoval Punťa. Je to opravdu mistr lovu hmyzu, neskutečně mrštný a hbitý, navečer si vleze pod žárovku, ke které se slétávají mouchy a moli a trpělivě, nehnutě vyčkává. Pak jedním pohybem tlamy hmyzátko pohltí, nadvakrát ho spolkne a mlsně se olízne. A tak několikrát za sebou dokola. Jako vždycky, pomáhal jsem mu lákat ty největší a nejnebezpečnější poletuchy do jeho tlamy svítilnou. Odměnil se mi tím, že se nechal vyfotit.

 

Občas člověka zarazí, jak moc je daleko od civilizace. Dají se tu sehnat pouze dvě mapy ostrova, kde by byly vyznačeny silnice a „points of interests“. Jedna je taková ta schématická barevná mapička, ve které piktogram Napoleonova hrobu zabírá pětinu ostrova (kde ho teda mám hledat??), a druhá, k dostání na poště, je zas obrovská A1 srolovaná mapa určená k zarámování, s údaji k roku 1990. Žádná silniční mapa vhodná pro řidiče neexistuje. Google mapy a podobné online prostředky jsou rovněž nepoužitelné. Ostrov je jedno údolí vedle druhého a silnic (plus nezpevněných cest) je tu ohromné množství, nejvhodnější na poznávání je zřejmě cíleně se ztratit a těšit se, kam mě to přivede.

 

A v neposlední řadě mě nepřestává fascinovat, jak saints nadávají na vedro. Člověk by řekl, že když už tu žijou celý život, budou trochu aklimatizovaní.

 

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *