Vektorův bedekr

Včera jsem se konečně dostal k půjčení auta. Taky mi bylo řečeno, že vypadám jako správnej Heléňan – když něco zařizuju, jdu rozhodným krokem a vím, kam jít. Ve skutečnosti stále jen hledám tu librovou svatohelénskou bankovku. Už jsem byl na poště, v bance, ve správním centru pro občany (něco jako náš obecní úřad) a furt nic. Narazil jsem jen na pár skotských a anglických jednolibrovek, tak jsem jich pár nabral pro jistotu do mé nové sbírky. Barman v hotelu mi řekl, že za posledních třicet let jednolibrovku neviděl. Na poště mě poslali do muzea. Chystám se tam asi zítra, pár jich mají ve vitríně, snad mi jednu věnují. Pro jistotu se chystám i do sídla místní samosprávy a archivů, přece se nemohly vypařit.

Pozn.: dalším cílem je splašit desetišilinkové bankovky. Padesátipence už mám.

Turistické atrakce

Jako většina věcí na ostrově, i taková prohlídka v Napoleonově domě se musí domluvit předem. A to v turistické kanceláři (Tourism Office). Jedině museum je otevřeno denně od devíti do čtyř. Vstup zdarma. Bezplatné jsou i další pamětihodnosti, jen je třeba minimálně den předem rezervovat svou účast. Navrch se momentálně renovuje Briars Pavillon, kde Napoleon bydlel první rok svého pobytu, než dokončili arsenikovou residenci v Longwood House.

 

Turistická sezóna

Vánoční a novoroční svátky (Festive Season) a leden-únor, tj. místní léto, jsou vrcholem turistické sezóny. Letošní je nejsilnější za posledních pět let, zejména kvůli nadcházející dostavbě letiště a tím spojenému zrušení lodi RMS Saint Helena. Jak jsem napsal, podařilo se mi půjčit auto. A je to opravdu poslední auto na ostrově, volal jsem pěti lidem, co jsou ve žlutých stránkách uvedeni jako kontakt pro “Hire a Car”. V turistické kanceláři nepomohli a tvrdili, že je tu jen jedna společnost a s tou jsou v kontaktu výhradně oni. Aneb nevěřte byrokratům.

Brendon, který mi auto dovezl, vyprávěl příběh, proč je vlastně k disposici (zkrátka, patnáct minut předtím, než jsem mu volal, rezervaci nějaká paní odřekla). Jinak má všechny auta zamluvená až do října. Taky by se rád ještě vypravil lodí na dovolenou aspoň na Ascension a zpět, ale jsou zatím na čekací listině, vše je z nostalgických důvodů obsazeno.

 

Letiště a doprava autem

Právě budované letiště je snad na jediném rovném kusu země na ostrově. Položené na vrcholu kamenitého cípu na východě. Začátek a konec přistávací dráhy (ranveje) tvoří strmý a vysoký útes. V okolí nic neroste a je dost nevzhledné. Do hlavního města je to asi patnáct minut autem těmi nejklikatějšími a nejužšími silničkami, které si dokážete představit. Limit pro alkohol v krvi je 0,5 promile. Bezpečnostní pásy nejsou povinné. Pravidlo velí dávat přednost, když jedete z kopce a důsledně používat blink, když někoho pouštíte. Cesta do kopce je tedy většinou svižná a pohodová, naopak dolů si klidně pár minut počkáte na místě, kde se vozovka rozšiřuje, protože jste spatřili kilometr vzdálené auto jedoucí vzhůru a jinde se mu vyhnout nedá. Ceny benzínu hlásí v rádiu, teď činí 1.29 SHP (Saint Helena Pound, párována s librou šterlinků) za litr. Maximální povolená rychlost je třicet mil v hodině. Cena v autopůjčovně je 12 liber denně s tím, že zpravidla zaplatíte 15 denně, musíte smlouvat. Jinak to funguje tak kamarádsky, vyplníte tři údaje do formuláře pro pojišťovnu a už jedete. Platí se hotově, zřejmě aby se vochcaly daně (anebo, prozaicky, v autodílně která si vznešeně říká půjčovna, nemají ani počítač, ani internet).

 

Potraviny

Med tu není k sehnání už dva měsíce. Stejné je to s citróny. Pěstuje se zde káva, údajně dobrá, ještě jsem ji však neměl, většina obyvatel pije nescafe. Na ostrově je rovněž destilérka, kde se pálí místní gin a nápoj zvaný Tungi, což je gin z kaktusu. K disposici je i místní červené víno. Bohužel, nikde keře vinné révy nenajdete. Vyrábí se zpracováním hroznového džusu, který se dováží z Jižní Afriky. Podle toho i chutná… Co se týče cen, většina potravin je na evropské úrovni, nic extra drahého, samozřejmě kromě ovoce a zeleniny, která se musí dovážet a strádá dlouhou dopravou. Zřejmě sem ještě nedospěla západní móda limonád bez cukru, takže sem tam dostanete Coca Colu v Light verzi, v horším případě Tesco Colu Light. Sycená (bublinkatá) voda v podstatě neexistuje, pokud si nechcete koupit dvoudecovou plechovku Soda Water od Schwepsu za necelou libru. V tom vidím potenciál ekonomický potenciál zdejšího trhu. Dovážet Soda Stream! Kromě vína vyráběného z džusu se tu prodává zejména jihoafrické a francouzské. Cena kolem osmi liber za lahev. Nejprodávanější a nejlepší cider je jihoafrický Savana, 1.60 liber. Pivo je opětovně jihoafrické Windhoek, i když se dá koupit i Carlsberg, Stella Artois a další. Čepované jsem zatím neviděl, jen lahvové. Většina masa ve fastfoodech je z mražených polotovarů, v restauracích jsou ceny potravin z čerstvého masa alespoň dvojnásobné (tj. kolem 8 liber za jídlo s přílohou). Jak jsem napsal dříve, většina jídel je tu smažená. V Jamestownu jsou teoreticky asi tři restaurace, ale prakticky se večeřet dá jen v zahradní a velmi stylově zařízené Anne’s Place. Do orientální restaurace jsou zpravidla nutné rezervace, různé kiosky a sandwich bary včetně hotelové restaurace jsou otevřené jen přes oběd a o víkendech. Mimo Jamestown se prakticky najíst nedá. V hotelu Consulate dělají pizzu za 4 libry, o víkendech je otevřen i pizza stánek u přístavu. Obchody jsou otevřené od devíti do pěti.

 

Život turisty

Středobodem prázdninového flákání je veranda hotelu Consulate. Jsou na ní tři kamenné stoly a pár lavic. Uvnitř je rozlehlá “zimní”, tj. zastřešená zahrada a kuřácký koutek čítající tři stoly pod fíkovníky a palmami. Centrem je zejména kvůli otevírací době baru (od rána do večera, žádná polední pauza) a výhledu na celé spodní centrum. Turistická kancelář je vzdálena asi 30 metrů, přímo přes ulici je pošta. Uvnitř “zimní zahrady” je i telefonní automat příhodně postavený hned vedle stolů, kolem kterého se pravidelně zdržují lidé čekající na zpětný telefonát ze své domoviny, mě v to počítaje. V pracovním týdnu je jediným večerním potkávacím podnikem zmíněná zahradní Anne’s Place, případně letní bar u přístavu.

 

Místní

Bydlím v malém rodinném B&B, všehovšudy dva pokoje a jeden domek na zahradě. Audrey je paní v důchodu, která mi zadarmo pere, žehlí, tváří se dotčeně, když odmítnu kafe, banán, teplou snídani, odvoz do/z města, teplou večeři, kafe před spaním a či radu, jak dojít potemnělými schody ven z pozemku, aniž bych si rozbil pusu v noci. Má psa a kočku (kočka Misty, pes “Majlo”, nevím, jak se to spelluje). Její manžel je bývalý pošťák, paní domu ale asi bude Audrey.

Všichni se tu na potkání zdraví a povídají si, při cestování autem je běžné mávat ostatním. Každý se vás nadšené ptá, odkud pocházíte (tak jako ve většině světa o rozpadu Českolovenska málokdo ví). Obyvatelé jsou povětšinou míšenci Búrů (kdysi válečných zajatců), ztroskotavších bělochů i zůstavších posádek britských vojenských jednotek a Afričanů. Zhruba čtvrtina obyvatel jsou “evropští” běloši, pracující zde v dvou až tříletých turnusech ať už na stavbě letiště, či ve školách, jako lékaři, byrokrati ad. Samozřejmě dost z těchto bledých tváří jsou pravověrní svatohelénani, trvale zde usazení a narození.

 

Internet

Jsou tu dvě místa, kde můžou turisti na internet, a to Consulate Hotel a Anne’s Place. Cena je všude stejná, 6 liber + 10% daň za 60 minut. Výhodnější je zajít do kanceláří společnosti SURE a zakoupit si měsíční tarif vázaný na telefonní linku. Tzn., pokud váš domácí nemá doma internet, prostě mu tam šoupnete modem a zaplatíte si měsíc ad hoc internetu, který vyjde dle volby tarifu na 20 – 50 liber. Problém je v tom modemu, ale dá se poptat místních a půjčit si ho. Připojení je absurdně pomalé, Skype v podstatě nepoužitelný. Jednou se sem možná zavede podmořský optický kabel, ale zatím to vypadá bledě. Nově plánované spojení mezi Afrikou a Jižní Amerikou má sice procházet jen asi 50 km od ostrova, ale společnost, co ho klade, ne a ne přistoupit i na odbočku na Svatou Helenu. O to vtipnější je, že telegrafní podmořský kabel byl na ostrov zaveden již v roce 1864.

 

Klima

Počasí je tu atlantické a odpovídající zeměpisné šířce. Podobně jako na Madeiře a Azorech se dá popsat jako věčné jaro. Výrazný rozdíl je mezi údolím Jamestownu, kde je nejtepleji (teď v lednu 28 stupňů) a jakoukoli jinou částí ostrova, kde je vždy cca. o pět stupňů méně. Kopce jsou klasicky často zahalené v mracích. Srážky nevýrazné. Přestože je ostrov zelený a působí opravdu humidně, džungle atd., vody je vcelku nedostatek. Jsou zde jen dva sladkovodní prameny, přičemž jeden z nich v létě vysychá. Z kohoutků teče voda silně chlorovaná a desinfekční vůně ji neopustí ani po hodinách. Po pár dnech si turista nicméně zvykne a už to téměř nevnímá.

 

Ryby a jiné zvířectvo

Tuňák, tuňák, tuňák. A znova tuňák. Dokonce tři druhy tuňáka. Pak sem tam pár bílých ryb (barracuda, dorada, old wife wish, blue hill fish, brother fish), ale pokud si je neulovíte (nebo nevyšmelíte na trhu), zbývá vám tuňák. Je tu endemická populace tzv. wirebirds, bohužel většinou žijí poblíž budovaného letiště. Taky jsem viděl dva holuby. Jinak jiných ptáků je tu spousta a vytrvale zpívají zejména při západu slunce, občas tak hlasitě, až je to otravné. Sem tam hmyzí havěť a kolonie želv. Žádní hadi ani jiná nebezpečná zvěřina.

 

Zdravotnictví

Jsou tu čtyři doktoři a nemocnice s 80 lůžky. Nicméně když se vám stane jakákoli závažnější zlomenina, jste (alespoň prozatím) odkázání k nuceném čekání na MEDEVAC lodí.

 

Bezpečnost

Na zdejší mírumilovnou atmosféru až zarážející množství policajtů. Občas vidíte hned čtyři denně. Jinak tu ale kriminalita v podstatě neexistuje. Auta se nechávají otevřená, domy rovněž, běžné je nechat klíče v zámku zvenčí. Včera jsem zapomněl čtečku knih (Kindle) na lavičce v centru, a když jsem se pro ní vrátil po dobrých čtyřech hodinách, pořád tam ležela. Na poště a v bance mají obrovské štosy peněz jen tak v šuplíku, žádné trezory, kein stress.

 

 

Tímto končím příspěvek bedekrovského typu, příště očekávejte fotky a reportáž o českých krajanech na ostrově.

 

2 thoughts on “Vektorův bedekr

  1. Ahoj Jirko,

    je to senzace, moc se mi to líbí! Zdravím tě z Brazílie, v pondělí už budu doma. Pošli mi to číslo telefonu, zavolám Ti, domluvíme se, kdy tam budeš čekat opřenej o sloup.

    Táta

  2. Ahoj Jirko,

    sleduju Tě a jsem nadšená. Závidím i když se to nemá.Doufám,že po Tvém návratu do Čech, najdeme možnost se sejít a popovídat a pokoukat na všechno,co si přivezeš z cest. Opatruj se tam a užij si všeho pěkného.
    Zdraví teta Magda

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.